Prosinec 2006

PuNk Is NoT DeAd

31. prosince 2006 v 16:57 | ReBeLkA

PuNk-ObRáZkY

31. prosince 2006 v 16:48 | ReBeLkA
hehe
borci jak c*p

StRuČné DěJiNy PuNkU Do RoKu 1977

31. prosince 2006 v 16:36 | ReBeLkA
Když se mají psát dějiny punku, tak by se asi nejdřív mělo nějak zhruba říct, co to vlastně je. Notoricky známé citace z anglicko-českých slovníků doplním o jednu z jednoho z těch novějších - Anglicko-českého slovníku Josefa Fronka z roku 1998: ke starým překladům rošták, mladý povaleč, výtržník apod. [ale taky: mládě, nováček, začátečník; troud, zápalná hubka(!)] přistupují ještě americké silně záporné chuligán, syčák a grázl (jak typické pro oficiální Ameriku; v Americko-českém slovníku Sinclaira Nicholase z toho samého roku taky: padouch; blbý, špatný, mizerný, uhozený).
Co je teda punk? Všichni to asi tak nějak víme, ale těžko dělat nějakou definici, stejně ji nepotřebujeme, dokonce naopak: co je definovatelné, je taky zařaditelné do systému! Ale pro aspoň nějaké východisko: už z toho jazykového původu je jasné, že punk nějak souvisí s neposlušností člověka vůči těm, co jednají z titulu autority, která ale pro tohoto člověka autoritou není, je pro něj pseudoautoritou dosazenou z jeho hlediska zvnějšku; s neposlušností člověka, který odmítá něco dělat jenom proto, že "se to dělá", nebo protože to po něm chce většina: punk jasně souvisí s anarchií a anarchismem; je v něm prvek mladosti - stavu, který obvykle ještě není ničím zkompromitovaný a zkorumpovaný; prvek "začátečnictví" - toho stavu mysli, kdy člověk ještě není zaběhaný v kolejích rutiny, umí se dívat nově a pronikavě, ještě je schopný vidět, že "král je nahý"; a v punku je taky prvek ohně - živelné, divoké, a přitom osvětlující a očišťující aktivity.
V tom našem dnešním smyslu se ale o punku začíná mluvit až počátkem 60ých let 20. století v souvislosti s rockovou hudbou; punk, tak jak ho běžně chápeme dnes, vznikl pravděpodobně v Americe, ale asi hned potom a nezávisle na tom i v Anglii.

1) Punk šedesátých let

Punk v USA vznikl v první polovině 60ých let jako určitá amatérská odpověď na v té době sice už komerčně etablované, ale pořád ještě celkem progresivní a divoké britské bílé rhythm and blues (= R'n'B) a Mersey beat, jaké tehdy představovali hlavně Beatles a Rolling Stones. Vycházelo to hlavně od tehdejších tamních středoškoláků. Jejich hudba sice těžila z velkých anglických vzorů, ale byla jednodušší a ještě divočejší a neučesanější; byla to, mimo jiné, určitá vzpoura proti překomplikované a často pompézní hudbě tehdejšího komerčně úspěšného popu, např. stylu Phila Spectora (označení "punk" se tedy týkalo nejdříve přístupu k hudbě) - tenhle základní rys, snaha o převahu obsahu, sdělení, nad formou a technikou, zůstala většině punk-rocku dodnes.
Tyhle kapely byly tak nekomerční, že vydaly dohromady jen pár singlů (kdybyste měl někdo k těmto raritám přístup, dejte mi prosimvás vědět, nevím, kde je sehnat). Vrchol této scény byl někde mezi roky 1964 a 1966.
V té době už ale v Anglii hrály minimálně dvě kapely, které se dají považovat za opravdové zakladatele punk-rocku: anarchističtí The Pretty Things ( http://www.prettythings.net ) , a pozdější rocková legenda - The Who ( http://www.thewho.com ). Obě byly vázané na subkulturu revolučně naladěné proletářské mládeže - the mods. Ti se hudebně vztahovali nejprve k soulu, později ale [až na jednu jejich skupinu - totiž původní skinheads (tehdy pochopitelně ještě anarchistické, pozdější fašistická až nacistická "křídla" přišla až o dost později); ti se kupodivu zhlédli v jamajském ska, dnes opět velmi oblíbeném hudebním stylu; nejznámější byla asi skupina Symarip ( http://www.symarip.com )] mods našli svůj výraz ve dravém R'N'B, které se ještě později stalo základem psychedeliku. Některé soubory se orientovaly převážně na hudbu, jako později slavní The Yardbirds (tady svou hvězdnou kariéru začali největší klasici rockové kytary Eric Clapton, Jeff Beck a Jimmy Page, který Yardbirds posléze přetavil na legendární Led Zeppelin) nebo The Small Faces. Pretty Things a Who ale pak byli první, kdo do rockové hudby, která se do té doby točila jen kolem dívek, aut, motorek apod. dostali společenská a politická témata, (černý) humor, recesi a umění (nejdříve v podobě pop-artu: Who se jako první oblékali do britských vlajek, dresů se střeleckými terči apod.) - rock tím přestává být pouhou zábavou a tehdy taky začíná být už vážně trnem v oku establishmentu: už to nebyla jen rock'n'rollová neposlušnost, ale rodící se nová opozice. Možná tohle byl ten hlavní impuls pro to, že se britský mainstreamový rock (počínaje právě Beatles a Rolling Stones) začal kontaktovat s americkými společensky angažovanými folkovými písničkáři - protest song writery (hlavně Peterem Seegerem a Bobem Dylanem), v důsledku čehož vznikl rock v dnešním slova smyslu - na jednom "pólu" "rock'n'roll" už nejen pro zábavu, přitom ale s uvolněným projevem, na druhém pak (naopak většinou už odpolitizovaný) folk-rock (tohle - někde tady - je zřejmě to původní větvení, kde se "rock" odděluje od "popu"...). A tohle všechno dohromady (mimo jiné) vlastně už zakládalo druhou vlnu punku, které se říká

2) Psychedelický punk nebo taky garážový psychedelic [čti sajkedelik]

Přes vzájemným kontaktem proměněné rockery a folkaře se do hudební kultury dostává tradice amerických beatniků, subkultury (nebo spíš kontrakultury) lidí bouřících se proti tehdejšímu sociálně bezohlednému, militaristickému a fašizujícímu se systému - jazzovou hudbou, poezií, ale hlavně způsobem života, hledajícím nezávislost na establishmentu na jedné straně, a možnosti proměny většinové společnosti na straně druhé; velkou inspirací jim při tom byla tradiční moudrost východu, která ukazuje cestu k mírumilovné proměně a osvobození (notoricky známí jsou slavní beatnici Allen Ginsberg, Jack Kerouac, William Burroughs, Lawrence Ferlinghetti, Ken Kesey, Gary Snyder...).
To přestavovalo předpoklad pro působení druhého impulzu, kterým bylo (znovu)objevení spirituálních psychoaktivních látek, především LSD (diethylamid kyseliny lysergové - "acid") (Albertem Hoffmannem). Progresivní psychiatři, kteří s těmito látkami začali experimentovat, a později se zasloužili o jejich popularizaci a masové rozšíření (hlavně Timothy Leary, Ralph Metzner a Richard Alpert alias Ram Dass), se sblížili s beatniky, kteří hledali nové impulzy pro svoji novou spiritualitu. Hlavně v prostředí rockového publika se pak rodí nové hnutí - hippies (jedna populární "rovnice", která chtěla vystihnout, co to obnáší, byla: hippies=beatnici+LSD) - a jejich hudební styl - acid rock čili head music čili psychedelic. První generace punku, mezitím už hodně ovlivněná anglickými mods a jejich hudbou, texty i celkovým stylem (hlavně Who a Yardbirds, kteří divoce experimentovali s novými zvuky, např. zpětnou vazbou), pak postupně začíná tyto vlivy vstřebávat, ovšem, všecko přetváří do své syrové punkové podoby (když se dnes tedy proti sobě staví hippies a punkeři, je to nesmysl: punk je prostě jen přímočařejší a radikálnější). Tento styl vyvrcholil před r. 1968 a jeho centry byly Los Angeles (např. raní Love ( http://love.torbenskott.dk ) - jejich první album z r. 1966 už zní dost punkově i na dnešní poměry...), New York (např. Electric Prunes - http://www.electricprunes.com ), ale hlavně Texas, jehož scéna byla nejdivočejší a nejexcentričtější (13th Floor Elevators ( http://elevators.blinkenlights.org ) nebo Moving Sidewalks ( http://web.tiscali.it/wrongway/99thfloor/index.htm ), základ pozdějších slavných jižanských hardrockových ZZ Top). Některé skupiny se naopak vůči hippies vymezovaly negativně, např. slavní newyorští The Velvet Underground ( http://www.velvetunderground.com/ ), spolupracující mj. se slavným výtvarníkem Andym Warholem a německou herečkou a folk-rockovou zpěvačkou Nico.
Kapitolou samou pro sebe asi zůstává tehdejší (a zčásti i pozdější) působení Franka Zappy ( http://www.zappa.com ) a spol. (Captain Beefheart - http://www.beefheart.com -apod.), kteří se bouřili proti všemu, a hlavně si ze všech, včetně výše jmenovaných proudů, dělali srandu. (Byl to právě Zappa, kdo ono "nevěř nikomu nad 30" doplnil slovem "centimetrů"?)
Tohle všechno jelo tak do roku 1968, pak se to zčásti rozdrobilo, zčásti zkomercializovalo a zčásti vydalo jiným směrem. Punkovou štafetu ale naštěstí převzala další vlna amerického punku, která šla hlavně do dvou lokálních scén. Tou první byl

3) detroitský punk

Ten čerpal z tvorby asi všech už jmenovaných scén, ale Motorové město všechno příznačně vyostřilo a přitvrdilo - asi právě v Detroitu vznikla ta větev heavy metalu, ze které pak vznikly ty ještě tvrdší styly. To, že punk a metal tady byly jedno a to samé, bylo tehdy ještě normální. Protiklad punku a metalu taky vyvstal až tak v polovině 70ých let, kdy se velká část heavy metalu začala komercionalizovat a přiklánět zpátky ke kýčovitým tématům (největší "zásluhu" na tom asi měli Kiss). Původně ale "punk" a "metal" nebyla označení různých žánrů hudby - metalem se rozuměla jakákoliv tvrdá a hlasitá rocková hudba, ve které zvukově převládaly riffy zkreslené elektrické kytary, zatímco "punk" označoval spíše přístup k hudbě a později vůbec ke kultuře - důraz na obsah, sdělení, bezprostřednost, jednoduchost, nekomerčnost a vůbec nezávislost na establishmentu (alespoň tom hudebním).
Nejdůležitější skupiny byli asi radikální MC5 (= Motor City Five - http://www.mc5.org -), The Stooges s legendárním zpěvákem Iggym Popem ( http://www.iggypop.com , http://www.iggypop.org , ), raní Grand Funk Railroad ( http://www.grandfunkrailroad.com/ ) a The Amboy Dukes (jejich frontmanem byl - dnes už podle všeho asi úplně zcvoklý - Ted Nugent, později dlouhou dobu jakýsi nekorunovaný král heavy metalu - třeba http://www.classicbands.com/amboy.html , ale na jeho vlastní stránky radši ani nechoďte… ).
Tahle scéna jela na maximum až do nástupu anglického punku r. 1976, který silně inspirovala, stejně jako ta druhá, souběžná scéna, úzce navazující hlavně na newyorský garážový psychedelic. Touto scénou byl

4) newyorský punk

Tohle hnutí bylo dost ovlivňované jednak glitterem [Gary Glitter, nejranější Kiss, T(yrannosaurus) Rex, raní Roxy Music, jedno období Davida Bowieho a Alice Coopera...), jednak heavy metalem západního pobřeží, Detroitu i Anglie, celkově ale navazovalo na tradici newyorského romantismu. Hodně zase navazovalo na beatniky, považovalo se za jejich novou generaci - blank-generation.
Z kapel byli asi nejdůležitější raní Blue Öyster Cult (jejich první alba produkoval Sandy Pearlman, pozdější producent The Clash - http://www.blueoystercult.com/ ) - v téhle skupině začínala i další významná protagonistka této scény, u nás oblíbená punková babička Patti Smith ( http://www.pattismith.net ) - dále New York Dolls ( http://www.punk77.co.uk/punkhistory/newyorkdolls.htm ), legendární Ramones ( http://www.ramones.com/ ) , Television ( http://www.marquee.demon.co.uk/ ) a Blondie s krásnou Debbie Harry, pověstnou gigerovskou punkovou královnou ( http://www.blondie.net/index.shtml ).
Tahle scéna, spolu s tou detroitskou a se starším anglickým punkem, tedy představovala ten základ, ze kterého vzešel klasický punk v Anglii po roce 1976. O tom ať píšou povolanější. Jenom malé připomenutí, že to celé neodstartovaly ani Pistole, ani Clash, ale Damned ( http://www.officialdamned.com/ ) svým singlem New Rose z r. 1976. A že v téže době vzniká nová punková scéna v Los Angeles (např. dívčí skupina The Runaways, kde začínaly Joan Jett a Lita Ford - http://punk77.co.uk/groups/runaways.htm , ale hlavně - o něco později - Dead Kennedys - http://www.deadkennedys.com/ ).

Co Je To puNk?

31. prosince 2006 v 15:40 | ReBeLkA
Nebudu vám tady tvrdit, že punk je ta nejkrásnější věc na světě. Každej člověk ho může chápat odlišně, tak proto ty rozpory v názorech. Nechci tady názory sjednocovat, ani odnože punku, jen trošku přiblížim co to je. Základní myšlenky punku se dají říct pár slovy: provokace, individualita, nekonformita (nepřizpůsobení se), svoboda. Už od dávných dob středověku se určití jedinci snažili vybočovat z řady tupejch stád lidí, kteří ztratili vlastní názor na cokoli. K takovým lidem se nechcem hlásit ani my, nesou v sobě hloupost, zkaženost, přetvářku a lži. Neřikam, že my punkové jsme dokonalí lidé, ale jen se chcem odlišovat stejně tak jako třeba básníci z Pařížské bohémy v 18.století. Jsme zhnuseni věčnou honbou za penězma, kdy lidé zapomínaj na ostatní a začnou si hrabat pro sebe. Tenhle svět je opravdu odpornej, věčně se tu mezi sebou zabíjíme, věčně někdo krade, věčně někdo lže a cpe druhý sračkama. Už od pradávna ničíme naši matku Zemi, která se nyní začíná bránit přibývajícíma přírodníma katastrofama. Proto lidi provokujem svým vzhledem, je nám naprosto lhostejný co si o nás kdo myslí, nenecháme si kecat do toho jak žít. Proto ty postavený číra, probodaný kožený bundy s cvočkama, proto ty špinavý roztrhaný kalhoty, vysoký boty či provokující tričko. Lidi, který něco dělaj jen proto že to právě letí a nemají vlastní názor se nám hnusí. Svym odpornym vzhledem jim dáváme najevo co nosí oni uvnitř sebe.
Ještě se chci pozastavit nad hudbou. Punk může hrát opravdu každý, nezáleží na tom jestli umíte hrát nebo ne - v punku je důležitá myšlenka toho co hrajete. Nenechte se ovlivňovat ostatníma a tvořte vlastní. Z historie víme, že punk vznikl na vzpouře proti kapelám, které hrajou na úrovni virtuozity, koncertují na obřích, ve švech praskajících stadionech kde kontakt diváka s kapelou je naprosto nulový. Punk vrátil hudbu zpět do malých klubů kde si diváci můžou atmosféru perfektně vychutnat a kapela můžu přizpůsobit svůj repertoár požadavkům publika. Punk vrátil hudbu o několik let zpátky k začátkům rockové scény, kdy k hraní stačilo pár akordů a téměř žádné umění. Punk ukázal mládeži po celém světě, že nemusí stále poslouchat co jim cpou komerční společnosti, ale to co jim mluví z duše a vyslovuje nesouhlas s dobou či s něčím jiným.
Pár lidí k punku přidává drogy, já nemůžu říct že to k punku nepatří, protože je to svobodná volba každého z lidí. Chceš fetovat? Tak se třeba ufetuj k smrti, je to tvoje věc a tvůj život - ale necpi to ostatním a neohrožuj je. Co se drog týče, nesnášim je, ničí to lidi ještě víc než peníze. Jsou to odporný chemický sračky co z lidský bytosti udělaj mutanta a pak není cesty zpět - už se z toho nikdy nevyhrabete. K čemu si dokazovat krásy světa stavama který připomínaj noční můry? Na světě je tolik krás na který lidi zapomínaj.
Takže pokud se chcete stát punkem, stačí bejt svuj - používat vlastní rozum a nenechat ostatní aby vás ovlivňovali. Co se týče oblečení, vyserte se na kupování drahejch oblečků z obchodů. Předělávejte oblečení ze sekáčů, občas tam najdete opravdový unikáty.